Pro média

Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy (dále HPS) jsou příspěvkovou organizací, kterou zřídilo hlavní město Praha k poskytování veškerých služeb v oblasti pohřebnictví.

HPS spravují 33 pražských hřbitovů, a současně zajišťují i kompletní spektrum pohřebních služeb, což zahrnuje zejména odvoz a uchovávání těl zemřelých, repatriační služby (tedy převoz zemřelých ze zahraničí do ČR a z ČR do zahraničí), sjednávání a organizaci pohřbení a provozování městských obřadních síní a krematorií.

HPS jsou přímým pokračovatelem pohřebního ústavu, pro jehož provozování získala Praha koncesi už v roce 1911. Organizační forma městských pohřebních služeb se během let měnila, k poslední velké úpravě došlo k 1. lednu 2020, kdy sloučením dvou tehdejších příspěvkových organizací – Správy pražských hřbitovů a Pohřebního ústavu hl. m. Prahy – došlo ke vzniku HPS v jejich současné podobě.

Organizace je rozdělena do dvou sekcí, sekce pohřebních služeb a sekce hřbitovních služeb.

Sekce pohřebních služeb zajišťuje pohřební dopravu, provoz devíti sjednávacích kanceláří, devíti obřadních síní (včetně pohřebního Ateliéru) a dvou krematorií (Strašnice a Motol).

Sekce hřbitovních služeb sestává z šesti hřbitovních správ, které se starají o 33 hřbitovů provozovaných hlavním městem Prahou. Patří mezi ně i tři největší pražská pohřebiště, Olšanské hřbitovy o rozloze více než 50 ha, Ďáblický hřbitov (14,3 ha) a Vinohradský hřbitov (10 ha), a také „národní pohřebiště“ Vyšehradský hřbitov s věhlasnou hrobkou Slavín, kde je pochováno mnoho významných osobností českého kulturního života.

V posledních letech se HPS snaží citlivěji reagovat na potřeby pozůstalých i moderní trendy v současném pohřebnictví: v roce 2015 vznikl v areálu Ďáblického hřbitova Les vzpomínek, kde je popel zemřelých ukládán ke kořenům vzrostlých stromů, na něj pak v roce 2023 navázal přírodní Luční hřbitov, který vychází z principů ekologického pohřbívání do země. Na podzim 2022 zahájil provoz pohřební Ateliér – ten umožňuje individualizované rozloučení se zemřelým.

HPS také rozšířily nabídku služeb pro rodiny čelící perinatální ztrátě: jako první pohřební služba v ČR například nabízejí zapůjčení chladicí podložky CuddleCot, díky níž má rodina na rozloučení se zemřelým dítětem více času.

Počátky městské pohřební služby v Praze

Svůj vlastní pohřební ústav začala Praha provozovat ještě za Rakousko-uherské monarchie, koncesní listina byla obci pražské vydána dne 8. listopadu 1911 – od tohoto dne tedy mají Pražané k dispozici městskou pohřební službu.

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 bylo zákonem č. 180 Sb. ze dne 1.dubna 1919 povoleno zpopelňování zemřelých – Praha tedy okamžitě přistoupila i k budování městského krematoria. První pražské krematorium bylo provizorně zřízeno v adaptované obecní kapli na Olšanských hřbitovech (dnešní Nová obřadní síň), první zpopelnění zde proběhlo 23. listopadu 1921.

Dne 4. června 1926 Městská rada pověřila Pohřební ústav hlavního města úkolem postavit pro město krematorium nové, které by vyhovovalo všem požadavkům nového přístupu k pohřbívání žehem. Pro stavbu krematoria byl vybrán pozemek ve Strašnicích, vedle Vinohradského hřbitova. V roce 1926 byla vyhlášena architektonická soutěž a o tři roky později ve Strašnicích započala stavba krematoria dle plánů arch. Aloise Mezery. Krematorium bylo dokončeno a slavnostně otevřeno tehdejším primátorem JUDr. Karlem Baxou dne 23.ledna1932.

Od svého založení měl Pohřební ústav své sídlo v budově Pražské městské pojišťovny na Staroměstském nám. č. 8, v budově dnešního Ministerstva pro místní rozvoj, v roce 1936 však bylo třeba tyto prostory uvolnit, a Pohřební ústav hl. m. Prahy proto zakoupil dům na Staroměstském nám. 10, který přebudoval na sídlo svého ředitelství a celého administrativního zázemí. V tomto domě, byla zřízena hlavní objednávková kancelář na sjednávání pohřbů a centrální dispečink, který zajišťoval evidenci pohřbů a řízení provozu obřadních síní v Praze.

Současně Pohřební ústav převzal také objekt zrušené potravinové tržnice v Karlíně, kde vybudoval garáže pro pohřební vozy a sklad rakví; tento objekt začal fungovat v roce 1938.

První tři desetiletí fungování městského pohřebnictví byla charakterizována opravdu výrazným rozvojem – v roce 1938 měl Pohřební ústav hl. m. Prahy své hlavní sídlo s hlavní objednávkovou kanceláří na Staroměstském náměstí, krematorium ve Strašnicích, provozní zázemí v Pobřežní ulici č. 72 v Karlíně a 14 objednávkových kanceláří v různých částech Prahy.

Vývoj po roce 1948

V roce 1948 byl vydán zákon č. 199 Sb. o komunálních podnicích. Vedení města proto rozhodlo zřídit komunální podnik Pohřební služba hl. města Prahy, do kterého včlenilo dosavadní Pohřební ústav hl. m. Prahy a tehdejší Zádušní a hřbitovní úřad hl. města Prahy, který měl na starosti správu hřbitovů. Ministerstvo vnitra nový komunální podnik zaregistrovalo dne 26. 5. 1949.

Vzhledem ke stále rostoucímu zájmu o pohřeb žehem začalo být zřejmé, že Praha bude brzy potřebovat další krematorium. Pro tento účel se podařilo získat pozemky v Motole a hned poté byla na projekt nového krematoria vyhlášena architektonická soutěž. Vítězný návrh arch. J. K. Říhy se začal realizovat v roce 1951 a provoz motolského krematoria byl zahájen o tři roky později, v roce 1954.

Zřízení motolského krematoria a urnového háje bylo ovšem na dlouhou dobu poslední velkou investicí do pražského pohřebnictví.

Vývoj po roce 1989

Po roce 1989 nastalo krátké období, kdy hlavní město hledalo způsob, jak svůj přístup k pohřebnictví nově uchopit. V roce 1992 byl pak komunální podnik Pohřební služba hl. m. Prahy znovu rozdělen na dvě samostatné organizace: Pohřební ústav hl. m. Prahy a Správu pražských hřbitovů. Praha se tak vrátila k původnímu organizačnímu uspořádání a do pohřebnické oblasti následně nasměrovala řadu výrazných investic, které mimo jiné umožnily alespoň zčásti napravit nevyhovující stav způsobený dlouhodobým podfinancováním.

V roce 1999 byla stržena nevyhovující budova garáží v Karlíně a na jejím místě vyrostla nová budova, kde vzniklo nejen zázemí pro provoz dopravy a sklady rakví, ale kam se ze Staroměstského náměstí přestěhovalo i vedení Pohřebního ústavu hl. m. Prahy.

Roku 2013 byl Pohřební ústav hl. m. Prahy zařazen mezi subjekty kritické infrastruktury a začleněn do krizového plánu města. Městské pohřební službě tak přibylo několik nových povinností: ve svých skladových zásobách musí mít vždy alespoň 500 vaků na zemřelé a dostatečné množství základních rakví a musí rovněž udržovat v pohotovostním stavu předepsaný počet pohřebních vozidel – tak, aby byly připraveny k okamžitému výjezdu pro případ, že krizový štáb města vyhlásí mimořádnou událost s větším počtem úmrtí.

Ke dni 1. ledna 2020 došlo k další organizační změně pražského městského pohřebnictví. Spočívala ve sloučení Pohřebního ústavu hl. m. Prahy a Správy pražských hřbitovů. Všechny služby, které hlavní město v pohřebnické oblasti zajišťuje, se tak znovu dostaly pod administrativní správu jediného subjektu. Od července 2022 nese tato sloučená organizace název Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy (HPS). Zajišťuje kompletní pohřební služby včetně převozů a repatriací, provoz krematorií ve Strašnicích a Motole a správu 33 pražských hřbitovů.

Tradiční nabídku se HPS snaží postupně rozšiřovat tak, aby pokryla co nejširší spektrum potřeb pozůstalých a odrážela i moderní pohřebnické trendy: sem patří například vznik nových pohřebišť, Lesa vzpomínek a Lučního hřbitova na Ďáblickém hřbitově, nebo otevření pohřebního Ateliéru, který svůj provoz zahájil v listopadu 2022.

Ať je ale aktuální organizační uspořádání pražského městského pohřebnictví jakékoli, to hlavní se nemění: snaha nabízet za všech okolností kvalitní a dostupné služby a pomáhat lidem v nejtěžších chvílích jejich života.

Podrobné informace najdete na webové stránce www.hrbitovy.cz/historie.

Údaje o počtu pražských pohřebišť se podle různých pramenů liší, obvykle se uvádí, že funkčních hřbitovů je v Praze 67 – 71. Třicet tři z nich spravuje prostřednictvím naší organizace hlavní město Praha, zbylé hřbitovy spadají pod správu městských částí a církevních organizací.

Největším pražským pohřebištěm jsou Olšanské hřbitovy, a to jak rozlohou téměř 50 hektarů, tak počtem hrobových míst, jichž je zde 90.000. Na druhém místě je pak Ďáblický hřbitov se 14,45 hektary. Pokud bychom ale velikost poměřovali podle počtu hrobových míst, řadil by se na druhé místo Vinohradský hřbitov s 18.000 hrobovými místy. Rozlohou je sice o necelých pět hektarů menší než hřbitov Ďáblický, ale hrobových míst je na něm o sedm tisíc více.

Obecně lze říci, že kapacita pražských hřbitovů je dostatečná, jen není rozdělena zcela rovnoměrně.

Otázku na kapacitu pražských hřbitovů ale nelze zodpovědět úplně přesně: naše organizace, Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy (HPS), má ve své správě 33 hřbitovů, což je přibližně polovina pohřebišť v Praze, byť z hlediska počtu hrobových míst představují námi spravované hřbitovy samozřejmě část výrazně dominantní.

Celková kapacita všech „našich“ hřbitovů je přes 190.000 hrobových míst – tento počet zahrnuje jak rakvové a urnové hroby, tak hrobky a místa v kolumbáriu. Volných je v tuto chvíli přibližně 45.000 hrobových míst – toto číslo se ale nekryje s počtem zemřelých, které je na tyto hřbitovy možné uložit, to je reálně vyšší: v hrobce i v klasickém hrobě lze zpravidla uložit více rakví než jednu, rovněž urnový hrob nebo schránka v kolumbáriu pojme několik uren současně. Pokud rodina nějaké hrobové místo má, jsou její zemřelí členové zpravidla pohřbíváni do něj – takováto hrobová místa přitom ve statistice vůbec nefigurují jako volná. Přibývá také lidí, kteří pro uložení popela svých blízkých zvolí rozptyl, takže klasické hrobové místo vůbec nepožadují.

Stává se, že na některých hřbitovech je kapacita úplně vyčerpána a nová místa přidat nelze – to je typicky případ Vyšehradského hřbitova nebo některých malých hřbitovů, třeba Šáreckého. Častější je ale situace, kdy na hřbitově není k dispozici jen určitý typ hrobového místa, například urnový hrob nebo místo v kolumbáriu.

Letos dokončujeme rozšíření Hostivařského hřbitova, na němž byl nedostatek hrobových míst pro ukládání zpopelněných ostatků. Rozšiřování dalších hřbitovů ve své správě HPS zatím neplánuje – na většině hřbitovů navíc chybějí záložní plochy, které by rozšíření umožňovaly. Snažíme se ale doplňovat chybějící kapacity v rámci stávajících hřbitovů: na hřbitově v Jinonicích byla kupříkladu nevyužívaná hřbitovní kaple proměněna na kolumbárium, ke stejnému účelu se aktuálně adaptuje opuštěná kaplová hrobka na Olšanských hřbitovech. V areálu Motolského krematoria dojde k přeměně lesního porostu na lesní hřbitov o rozloze 7 arů – půjde o podobný koncept, jaký se osvědčil u Lesa vzpomínek na Ďáblickém hřbitově.

Nová část hřbitova, která je aktuálně před dokončením, bude sloužit výhradně k ukládání zpopelněných ostatků a přibude zde 1.050 míst v kolumbáriu a vsypová louka o rozloze 800 m2, což umožní přibližně 6.400 vsypů. Více informací je možno nalézt zde.

V Praze ročně zemře zhruba dvanáct tisíc lidí, 96-98 % z nich je následně pohřbeno žehem. Ne všechny tyto kremace se ale uskuteční v pražských krematoriích – některé soukromé pohřební služby zajišťují část spalů mimo Prahu.

Krematorium Strašnice i Krematorium v Motole jsou vybaveny dvěma pecemi – při nepřetržitém provozu by bylo každé krematorium schopno zpopelnit až 30 zemřelých denně. Obvykle se ale počet spalů v každém z našich krematorií pohybuje kolem čtyř tisíc ročně.

Poprvé v historii může veřejnost nahlédnout do zákulisí pražských hřbitovů a pohřebních služeb v rámci uceleného programu. Dny otevřených dveří pořádá organizace Hřbitovy a pohřební služby hl. města Prahy (HPS) o víkendu 18.–20. října. Zájemce čeká například hrobnický workshop, noční prohlídka Olšanských hřbitovů či exkurze do strašnického krematoria.

„Uspořádáním Dnů otevřených dveří i výstavou na Mariánském náměstí chceme Pražanům ukázat, jak široký je záběr naší organizace a co všechno vlastně pro město děláme,“ říká Richard Čejchan, náměstek pro pohřební služby HPS. „Hřbitovy veřejnost fascinují svou svébytnou, romantickou atmosférou. Pozornost si však zaslouží i to, co někdy zůstává trochu stranou – činnost našich kolegyň a kolegů v pohřební službě, v krematoriích i na hřbitovech. Ti všichni vykonávají důležitou práci, kterou dříve nebo později bude potřebovat každý z nás. I proto jsme pro akci v lehké nadsázce zvolili slogan Smrtí to u nás teprve začíná.“

Dny otevřených dveří HPS pořádá poprvé a program zahrnuje kromě populárních komentovaných prohlídek hřbitovů a strašnického krematoria i méně obvyklé zážitky. Jmenovat lze například hrobnický workshop na Ďáblickém hřbitově, přehlídku autoparku či noční prohlídku Olšanských hřbitovů s návštěvou několika hrobek. Premiéru bude mít také workshop na výrobu přírodní dušičkové výzdoby, při němž účastníci využijí i odpadový rostlinný materiál ze hřbitovů.

„Pro někoho může znít představa hrobnického workshopu morbidně nebo absurdně. Když jsme se však na sociálních sítích zkusmo ptali, jaký program by naše publikum zaujal, po noční prohlídce Olšan byl největší zájem právě o něj,” doplňuje Petr Zeman, vedoucí koncepčního a rozvojového oddělení HPS. „Hrobnické povolání už ostatně dávno není doménou desperátů či lidí z okraje společnosti, jak se můžete osobně přesvědčit.”

Dny otevřených dveří HPS se konají 18.–20. 10., kompletní program je zveřejněn na webu hrbitovy.cz/dod, kde bude během prvního říjnového týdne spuštěn i rezervační systém. Venkovní výstava Proměny pražského pohřebnictví je k vidění na Mariánském náměstí do 31. října 2024.

Kontakt pro média:
Kateřina Pavlitová, manažerka pro komunikaci
katerina.pavlitova@hrbitovy.cz
Tel. +420 777 446 801

Záleží nám na tom, co se stane s naším tělem po smrti? Jezdila po Praze pohřební tramvaj? Jak vypadá kolumbárium budoucnosti?

Na tyto a mnoho dalších otázek týkajících se pohřbívání odpovídá volně přístupná výstava pod širým nebem, která bude po celý říjen tohoto roku k vidění na Mariánském náměstí před budovou pražského magistrátu. Expozici nazvanou „Proměny pražského pohřebnictví“ připravila příspěvková organizace Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy.

Na dvaceti panelech se návštěvníkům odhaluje zákulisí pražského pohřebnictví a pohřbívání. Expozice také představuje pražské hřbitovy jako místa plná historie, uměleckých památek i přírodního bohatství. Návštěvníci si mohou přečíst zajímavosti z historie pohřbívání v metropoli, prohlédnout si moderní kremační pece i podívat se, jak bude vypadat nový orientační systém pražských hřbitovů.

Záběr expozice je ale mnohem širší – na návštěvníky čeká panel osvětlující problematiku čestných a vojenských pohřebišť, architektury funerálních staveb i panel věnovaný programu Adopce významných hrobů, jehož smyslem je záchrana a obnova opuštěných hrobů významných osobností.

Výstava nezapomíná ani na ty, kteří v tomto náročném oboru pracují, ale většinou zůstávají v pozadí. Na velkoformátových fotografiích můžete nahlédnout do tváří hrobníků, řidičů pohřební služby, hřbitovní zahradnice i topiče v krematoriu.

Výstava „Proměny pražského pohřebnictví“, která se na Mariánském náměstí koná pod záštitou Magistrátu hlavního města Prahy, potrvá až do konce října 2024