Krematorium Strašnice

Kancelář krematoria a pokladna

V areálu Strašnického krematoria se nachází nejen krematorium samotné, ale jeho součástí jsou i dvě obřadní síně, a přilehlý Strašnický hřbitov disponující kolumbárii, urnovými hroby a rozptylovou loučkou; ve správě krematoria je rovněž protější evangelický hřbitov.

Kancelář krematoria tak slouží k poskytování informací a vyřizování veškerých úkonů, které s výše uvedenými místy souvisejí: uzavírají se zde nájemní smlouvy a provádějí změny a převody nájemních a vlastnických práv a vydávají se tu povolení k úpravě hrobových míst. Dále je zde možné objednat pohřeb a zajistit obřad v obřadní síni či kapli. Kancelář také zajišťuje výdej uren, ukládání uren, rozptyl zpopelněných ostatků a vede evidenci pohřbených osob a hrobových míst.

Naše další služby

Prodej uren

Vzhledem k tomu, že kancelář slouží i jako místo k vyzvedávání zpopelněných ostatků, mohou zde pozůstalí zakoupit předměty, které s uložením popela souvisejí. Standardně je popel předáván v pevně uzavřené plastové urně, označované jako urna „úřední“ – na ni je možno zakoupit některý z řady ozdobných obalů. Pořídit je zde možné také ekologickou urnu, do níž je popel přesypán v případě, že se pozůstalí rozhodnou pro některou z variant pohřbu šetrnějšího k přírodě. K dispozici je rovněž památeční sklo umožňující uchovávat na památku odsypanou část popela. Aktuální nabídka produktů, jež jsou dostupné přímo na místě, se může lišit od katalogové nabídky na našich webových stránkách.

Expresní vydání urny

Expresní výdej urny je možný již do 4 hodin od zpopelnění – tento úkon je ovšem třeba předem dojednat s pohřební službou. Standardně činí lhůta pro vydání zpopelněných ostatků dva pracovní dny.

Rozloučení bez obřadu

Krematorium nabízí pozůstalým možnost rozloučit se s tělem zemřelého před zpopelněním i bez obřadu, ve zcela komorním duchu. Tento akt se odehrává ve speciální místnosti mimo obřadní síň. Tuto formu rozloučení je nutné předem dojednat s pohřební službou.

Účast u zpopelnění

Pokud si to pozůstalí přejí, mohou být přítomni vložení rakve do žároviště. Tento úkon je nutné předem dojednat s pohřební službou.

Zpopelnění zesnulého v určitý čas

Pozůstalí mají možnost určit přesnou dobu, kdy si přejí, aby byl jejich blízký zpopelněn. Tento úkon je nutné předem dojednat s pohřební službou.

O krematoriu Motol

Budova strašnického krematoria je svou rozlohou největší v Evropě. Díky terénní úpravě pozemku jsou obřadní síně oddělené od provozní části a provoz krematoria tak neruší průběh obřadů. Základem dispozice celé stavby je monumentální Velká obřadní síň o celkové ploše 450 m² a světlosti 16 m. Dva a půl metru vysoký katafalk je situován v nice, vyvýšené o tři stupně nad úroveň podlahy, čímž vytváří přirozenou dominantu obřadního prostoru.

Nad katafalkem je umístěna plastika akademického sochaře Josefa Palouše (1888–1952), znázorňující pět životních etap: zrození, dětství, dospívání, založení rodiny a smrt. Obřady v této síni mohou být provázeny živou hudbou, pro kterou je v zadní části síně k dispozici kůr, volně navazující na galerii.

Vlevo od Velké obřadní síně je čekárna pro pozůstalé a kancelář se zázemím, vpravo pak druhá, menší obřadní síň s předsálím. Menší síň je nazvána po pražském primátorovi JUDr. Karlu Baxovi, velkém propagátorovi pohřbu žehem. Urna s jeho popelem je umístěna v předsálí této obřadní síně.

Strašnický urnový hřbitov

Součástí areálu je také hřbitov, koncipovaný výhradně pro ukládání zpopelněných ostatků. Dispozici pohřebiště navrhl, stejně jako samotné krematorium, arch. Alois Mezera. Vstupní dominantu hřbitova tvoří arkády krematoria s kolumbárními okénky pro uložení uren, monumentální kašna a věčné ohně a socha J. Wagnera Smutné jaro, která je umístěna na Čestném pohřebišti obětí II. odboje.

Původní kapacita hřbitova – 4 800 míst v urnovém háji a 3 080 v arkádách a kolumbáriích – byla záhy vyčerpána, a tak v roce 1945 došlo k rozšíření hřbitova o část nacházející se pod Vinohradským hřbitovem. V současnosti je tak na Strašnickém hřbitově 6 800 míst pro uložení uren a 4 880 míst v kolumbárních schránkách.

Historie Krematoria Strašnice

Počátky kremace v Čechách

Kremace neboli zpopelnění těla zemřelého začala být na našem území ve větší míře propagována teprve od konce 19. století. Do vzniku Československé republiky byl přípustný pouze klasický pohřeb spočívající v uložení těla do země. Termín kremace pochází z latinského cremare, tedy spalovat. Zhruba od 30. let 20. století byl hojněji užíván také český termín žeh. Propagátory pohřbu žehem byly především Společnost pro spalování mrtvol, spolek Krematorium a hnutí Volná myšlenka.

Příznivci kremace označovali zavedení pohřbu žehem za reformu pohřebnictví. Největší změnou byla skutečnost, že pohřební obřad spojený s kremací byl často výhradně civilní a na rozdíl od církevních obřadů, vztažených k naději na spásu duše, byla při rozloučení do popředí zájmu vyzdvihována osobnost zemřelého. Náboženské obřady a kázání byly při tomto druhu pohřbu nahrazeny občanským proslovem. Navzdory silným propagačním snahám nebyla kremace mrtvých těl až do pádu Rakousko-Uherska na jeho území povolena. Umožnil ji až vznik Československé republiky v roce 1918.

První pražské krematorium

Zpopelňování zemřelých bylo na našem území uzákoněno až roce 1919. Návrhy na výstavbu hned několika krematorií – např. na Vyšehradě, v Ďáblicích či na Chodově – vedly k řadě vleklých sporů. Praha problém s absencí krematoria dočasně vyřešila přestavbou obecní kaple (pohřební síně) na Olšanských hřbitovech, dnešní Nové obřadní síně. Realizací provizorního krematoria pověřila městskou organizaci Pohřební ústav ústav hl. m. Prahy, založenou už 8. listopadu 1911. První pražská kremace na Olšanech proběhla 23. listopadu 1921, zpopelněno bylo tělo zesnulého MUDr. Františka Adamce. Jako krematorium byla Nová obřadní síň v provozu až do roku 1932, kdy byl zahájen provoz Strašnického krematoria.

Vznik Strašnického krematoria

Jednání o výstavbě nového krematoria, které by vyhovovalo všem moderním požadavkům pokračovala i po zahájení provozu v provizorně zřízeném krematoriu na Olšanech. 4. června 1926 byl Městskou radou Pohřební ústav hlavního města Prahy pověřen úkolem postavit zcela nové krematorium. Za tímto účelem byl vybrán pozemek ve Strašnicích v sousedství Vinohradského hřbitova. 1. srpna 1926 pak Pohřební ústav vypsal veřejnou architektonickou soutěž, v jejímž zadání stálo:

„Funkce krematoria jest dvojí: Jednak jest zařízením na spalování mrtvol, jednak jest místem smutné a vážné poesie posledního loučení. Vyjádřiti obě tyto funkce, aniž by jedna byla potlačena na úkor druhé, jest vděčným, ale nesnadným úkolem projektanta. Žároviště a dům smutku jest třeba spojiti v architektonickou jednotku – krematorium.“

Do soutěže, která byla uzavřena 11. ledna 1927 došlo 40 návrhů. Z nich byly osmičlennou porotou, v níž zasedali například A. Engel, L. Machoň, O. Tyl a F. Mencl, vybrány návrhy Aloise Mezery, žáka Josipa Plečnika, Gočárových žáků Jana Reichla a Rudolfa Vichry a jako třetí návrh Antonína Černého. Ti byli v únoru následujícího roku vyzváni k užší soutěži. Jako vítězný byl nakonec vybrán konstruktivistický návrh arch. Aloise Mezery. Dozorčí rada a ředitel Pohřebního ústavu ještě před vypracováním samotného projektu podnikli několik cest po moderních evropských krematoriích v Berlíně, Drážďanech, Vídni, Lipsku a několika dalších městech. Na základě těchto cest bylo rozhodnuto, že nové krematorium bude vybaveno moderní technologií, používající pro vytápění plyn namísto koksu. Dvě plynové kremační pece vyprojektoval ing. Havelka z Michelských plynáren. Stavba samotná byla zahájena v roce 1929 a trvala čtyři roky. Strašnické krematorium bylo slavnostně otevřeno 23. ledna 1932 za účasti primátora JUDr. Karla Baxy. Vlastní zpopelňování bylo zahájeno 4. dubna, kolaudace pak proběhla v listopadu 1933.

Od 22. prosince 1964 byla budova krematoria zapsána do státního seznamu kulturních památek.